Andrzej Sapkowski je polský autor, který se proslavil především sérií o zaklínači Geraltovi z Rivie. Jeho styl je výrazný tím, že nepíše fantasy jako čistý útěk z reality. Naopak. Do světa magie, příšer a dávných proroctví vkládá témata, která známe i z běžného života – moc, předsudky, válku, strach z odlišnosti nebo snahu přežít v systému, který nikdy není úplně spravedlivý.
Geralt z Rivie není klasický hrdina v lesklé zbroji. Je to muž, který má svou práci, svá pravidla a často i dost unavený pohled na svět. Právě v tom je ale jeho síla. Sapkowski dokáže spojit drsnou atmosféru s humorem, filozofii s akcí a velké dějiny s drobnými lidskými momenty. Díky tomu Zaklínač nestárne tak rychle jako některé jiné fantasy série.
V jakém pořadí číst Zaklínače
U Zaklínače bývá pořadí knih trochu matoucí, protože série nezačíná klasickým románem, ale povídkami. Právě ty jsou ale pro pochopení celého světa velmi důležité. Představují Geralta, jeho práci, vztahy i pravidla světa, ve kterém se bude později odehrávat hlavní sága.
Nejlepší pořadí čtení Zaklínače je toto:
- Poslední přání
- Meč osudu
- Krev elfů
- Čas opovržení
- Křest ohněm
- Věž vlaštovky
- Paní jezera
- Bouřková sezóna
První dvě knihy, Poslední přání a Meč osudu, jsou povídkové soubory. Neberte je ale jako vedlejší čtení. Právě tady vzniká vztah mezi Geraltem, Yennefer, Ciri a dalšími postavami, které později ponesou hlavní děj. Pokud byste začali až románem Krev elfů, o hodně jemných souvislostí byste přišli.
Bouřková sezóna vyšla později a dějově se odehrává spíše bokem, v období Geraltových dřívějších dobrodružství. Proto ji většinou doporučuji číst až po hlavní sérii. Čtenář už potom lépe rozumí tónu světa, postavám i tomu, jak Sapkowski s příběhem pracuje.
@KATEGORIE: /vyhledavani/?string=serie+Zakl%C3%ADna%C4%8D+sapkowski, 3, slider, mix
Poslední přání jako nejlepší začátek
Pokud chcete se Zaklínačem začít, sáhněte po knize Poslední přání. Je to ideální vstup do Sapkowského světa, protože vás nehodí rovnou do velké politiky a rozsáhlého děje, ale nechá vás poznat Geralta v jednotlivých příbězích. Každá povídka má vlastní atmosféru, vlastní zápletku a často i zajímavé převrácení známého pohádkového motivu.
Právě v této knize se ukazuje, že Zaklínač není jen o zabíjení nestvůr. Často se totiž ukáže, že skutečná příšera nemusí mít drápy ani tesáky. Sapkowski tu výborně pracuje s morální nejednoznačností, která se později stane jedním z hlavních znaků celé série.
Poslední přání sedne čtenářům, kteří chtějí začít pozvolna, ale zároveň potřebují, aby je kniha rychle vtáhla. Povídková forma tomu pomáhá. Nemusíte si hned pamatovat desítky jmen, království a politických souvislostí, ale přesto už cítíte, že vstupujete do světa, který má hloubku.
Meč osudu a chvíle, kdy se ze světa stává osud
Druhou knihou v pořadí je Meč osudu. Ta už mnohem silněji propojuje jednotlivé příběhy s tím, co bude pro celou ságu zásadní. Právě tady se začíná naplno ukazovat vztah Geralta a Ciri, který je jednou z nejsilnějších linek celého Zaklínače.
Kniha má pořád povídkovou podobu, ale působí sevřeněji než Poslední přání. Sapkowski tu opouští čistě dobrodružné příběhy a častěji nechává postavy nést následky svých rozhodnutí. Osud tu není jen velké slovo, ale síla, před kterou se dá chvíli uhýbat, jenže ne donekonečna.
Meč osudu doporučuji nepřeskakovat. Právě tady se čtenář citově připoutá k postavám, bez čehož by pozdější románová sága neměla takovou sílu.
Hlavní sága o Ciri, válce a světě, který se mění
Po povídkách přichází pětice románů, která tvoří hlavní ságu. Začíná knihou Krev elfů a pokračuje přes Čas opovržení, Křest ohněm, Věž vlaštovky až k závěrečné Paní jezera. Tady už Zaklínač přestává být jen sérií Geraltových dobrodružství a mění se v rozsáhlejší příběh o válce, moci a dospívání Ciri.
Krev elfů je spíše pomalejší rozjezd. Čtenář se víc seznamuje s Ciri, jejím výcvikem a významem, který pro celý svět má. Pokud čekáte hned od první stránky velkou akci, může působit klidněji, ale pro celou sérii je důležitá. Staví vztahy a připravuje půdu pro pozdější zlom.
Čas opovržení už přidává napětí, politiku a pocit, že se svět začíná lámat. Sapkowski tady výborně ukazuje, že velké události nevznikají najednou. Rodí se z intrik, strachu, špatných rozhodnutí a z lidí, kteří si myslí, že mají všechno pod kontrolou.
Křest ohněm, Věž vlaštovky a Paní jezera
Křest ohněm patří mezi čtenářsky velmi oblíbené díly. Geralt se vydává na cestu, která má v sobě dobrodružství, únavu, humor i zvláštní melancholii. Kniha funguje dobře i díky postavám, které se kolem něj postupně skládají. Není to klasická výprava hrdinů, spíš skupina lidí, kteří by spolu možná za normálních okolností nikdy nešli, ale svět jim nedal moc na výběr.
Věž vlaštovky je temnější a složitější. Více se soustředí na Ciri a na to, čím vším musí projít. Tady už Sapkowski nešetří čtenáře ani postavy. Pokud máte rádi fantasy, která není uhlazená a nebojí se bolesti, právě tento díl vám pravděpodobně zůstane v hlavě dlouho.
Paní jezera celou ságu uzavírá. Je to kniha, která může čtenáře rozdělovat, protože Sapkowski si nejde pro jednoduché finále. Pracuje s mýtem, legendou, časem i tím, jak se z příběhů stávají vyprávění, která si každý přizpůsobí po svém. Není to konec ve stylu „všechno se vysvětlilo a všichni vědí, kde stojí“. A právě proto k Zaklínači sedí.
Bouřková sezóna jako návrat ke Geraltovi
Bouřková sezóna je samostatnější román, který se dějově řadí do období před hlavní ságu. Přesto je lepší nechat si ho až na konec. Funguje totiž spíš jako návrat do světa, který už dobře znáte, než jako nejlepší vstupní brána.
V knize znovu dostává prostor Geralt jako zaklínač v terénu. Jsou tu nestvůry, zakázky, magie, intriky i typický sapkowského humor. Pokud vám po dočtení hlavní série bude chybět Geraltův suchý tón a zvláštní směs únavy a zásadovosti, Bouřková sezóna vám ten pocit ještě na chvíli vrátí.
Nejlepší knihy Andrzeje Sapkowského mimo Zaklínače
I když je Sapkowski nejvíc spojený se Zaklínačem, za pozornost stojí také jeho další tvorba. Nejznámější je Husitská trilogie, která začíná knihou Narrenturm, pokračuje titulem Boží bojovníci a uzavírá se románem Lux perpetua.
Husitská trilogie je jiná než Zaklínač, ale rukopis autora poznáte rychle. Sapkowski tu kombinuje historii, dobrodružství, ironii a fantastické prvky. Pro českého čtenáře může být zajímavá i tím, že se dotýká prostoru a dějin, které jsou nám bližší než klasické západní fantasy kulisy.
Tyto knihy sednou čtenářům, kteří mají rádi historické romány s přesahem, nevadí jim hutnější text a baví je autor, který si hraje s jazykem, odkazy a atmosférou. Pokud čekáte druhého Zaklínače, může vás trilogie překvapit. Pokud ale chcete poznat Sapkowského z jiné strany, dává velký smysl.
Která kniha od Sapkowského je nejlepší?
Kdybych měl doporučit jednu knihu pro úplný začátek, byla by to Poslední přání. Ukazuje Geralta v nejsilnější podobě, má výborné povídky a čte se velmi dobře i lidem, kteří běžně fantasy tolik nevyhledávají.
Pokud už znáte základní svět Zaklínače a chcete knihu, která má silnější emoční dopad, sáhněte po Meči osudu. A pokud hledáte díl z hlavní ságy, který spojuje cestu, postavy a typickou atmosféru, velmi dobře funguje Křest ohněm.
U Sapkowského ale nejde jen o jednotlivé knihy. Největší síla Zaklínače je v tom, jak se postupně skládá. Z povídek, rozhovorů, bitev, ztrát, náhodných setkání i rozhodnutí, která nikdy nejsou úplně čistá.
Zaklínač jako série, která stojí za přečtení i dnes
Zaklínač není jen povinná četba pro fanoušky fantasy. Je to série pro čtenáře, kteří mají rádi chytré příběhy, výrazné postavy a svět, kde se za každým dobrodružstvím skrývá ještě něco dalšího. Sapkowski dokáže být vtipný, drsný, melancholický i překvapivě něžný, často během několika stránek.
V antikvariátu mají knihy ze světa Zaklínače ještě jedno kouzlo navíc. Často se objevují různá vydání, starší obálky nebo díly, které si čtenáři shánějí do série postupně. A protože použité knihy bývají skladem většinou jen v jednom kuse, někdy si právě taková kniha najde nového čtenáře ve chvíli, kdy to nejméně čekáte.
Ať už začnete Posledním přáním, nebo se vracíte ke Geraltovi po letech, jedno je jisté. Svět Andrzeje Sapkowského má pořád co říct. Ne proto, že je plný magie, ale proto, že pod tou magií zůstává až nepříjemně lidský.