Příběhy z čarovné říše

„Říše pohádek leží daleko a hluboko a je plná mnoha rozličných věcí: lze tu nalézt všelijaká zvířata a ptáky, bezbřehá moře a nespočetně hvězd, krásu, jež očarovává, a na každém kroku nebezpečí, radost i smutek.“ Píše J. R. R. Tolkien v úvodu svého eseje O pohádkách, ve kterém si klade základní otázky o původu a povaze tohoto žánru a jenž vypovídá o Tolkienově vztahu k němu a k fantazii vůbec. Podmanivé příběhy próz List od Nimrala a Kovář z Velké Lesné, obsažených spolu s esejem a dalšími texty v tomto svazku, jsou výstižnou ilustrací Tolkienova přesvědčení, že skutečně pohádky není možné omezovat jen na příběhy pro děti a nelze je zaměňovat se snovými příběhy či povídkami o zvířatech. Třetí z próz, Sedlák Jiljí z Oujezda, původně psaná pro pobavení Tolkienových dětí a nejspíše i vlastní potěšení, je vtipným příběhem z dávných dob o překvapivých událostech, jež následují poté, co na pole nepříliš odvážného, ale chytrého sedláka zabloudí nemotorný obr. Svazek doplňuje cyklu Příhody Toma Bombadila, strhující veselé i melancholické básně a písně, „které se zdají být dílem hobitů, zvláště pak Bilba a jeho přátel nebo jejich nejbližších potomků“, a dramatická báseň Návrat Beorhtnothe, syna Beorththelmova, jež popisuje drobnou epizodu následující po bitvě Angličanů s vikingy u Maladonu roku 991 a stejně jako verše souboru Příhody Toma Bombadila vychází v češtině poprvé.